Žijme přirozeným způsobem a važme si obyčejných věcí

Často si svým jednáním, chováním a myšlením přiděláváme zbytečné problémy a život, který může být sám o sobě jednoduchý a příjemný, si všemožnými způsoby komplikujeme.

Vymýšlíme si různé důvody, proč být nespokojení, nevrlí, unavení, vyčerpaní nebo rozhněvaní. Možná jsme ztratili něco z toho přirozeného klidu, kterým žijí tvorové, kteří z řádu přírody nevypadli - zvířata, rostliny, ale i mnoho domorodých kmenů, např. indiánů.

Na jejich příkladu můžeme vidět, že žít se dá velmi snadno a lehce, aniž by k tomu člověk potřeboval spousty věcí, odborníky, úřady a vzdělání.

Jsou šťastnější děti, které mají již v pěti letech mobil, mohou chodit do kina a poslouchat hudbu ze sluchátek, nebo ty, které si hrají celý den venku a jsou celé zamazané od hlíny?

Myslím, že určitý návrat k místu, odkud jsme vyšli, bude potřeba. Jinak se náš život bude stávat stále více umělým a bude nás vyčerpávat. Čím méně budeme jako společnost šťastní, tím méně se bude rodit dětí, anebo nebudou zdravá, budou neduživá, slabá a bez chuti a síly k životu.

Pokud pro sebe a své malé chceme něco udělat, učiňme svůj život jednodušší a přirozenější. Přirozenější znamená více spjatý s přírodou, s cykly, zemí, sluncem s rostlinami, se zvířaty, s ostatními lidmi, s duší.

Pokud budeme zvířata zabíjet, nebudeme s nimi v přirozeném harmonickém vztahu. Pokud nebudeme v kontaktu s rostlinami, ztratíme s nimi soucítění, budeme agresivnější, nemocnější. Pokud budeme ignorovat cykly, budeme rozhození a rozladění. Tělo bude žít ve zmatku a frustraci. Pokud se budeme bránit slunci, budeme zasmušilí a smutní, náš zrak bude potemnělý, i v naší duši bude chybět světlo.

Člověk v sobě má určité zvířátko. Zvířátko, které si chce hrát a užívat si, resp. je člověk stále svým způsobem zvířetem. Obávám se, že u některých lidí je toto zvířátko zanedbávané nebo přímo týrané.

Stejně tak má v sobě každý malé dítě - část sebe sama, která je velmi citlivá, zranitelná a náladová. I o tu se musíme náležitě starat. Dlouhodobá jednotvárná práce, stres a sezení na místě ji ubíjejí. Lidé pak stárnou.

Vychovávat své vnitřní dítě je stejně náročné a zodpovědné jako vychovávat skutečné dítě. Važme si dětí, neboť jsou to plody naší lásky. Pro mě je dítě to nejkrásnější, čeho může člověk dosáhnout, co může dostat. Určitě si tohle stvořeníčko zaslouží to nejlepší přivítání a láskyplné prostředí. A dobrou výchovu, aby z něj mohl vyrůst zdravý, šťastný a sebevědomý jedinec.

To, co může malému človíčku nejvíce prospět, je přirozený způsob života, volnost a možnost se svobodně vyvíjet už od samého narození. Čím více našich zásahů, kontroly, vměšování se do řádu přírody, tím je to většinou jen horší. Dáváme si spoustu práce a energie a peněz na to, abychom děti zabezpečili všemi možnými věcmi, přitom bychom třeba udělali nejlépe, kdybychom nic z toho nedělali a nechali to prostě být.

Nakonec třeba zjistíme, že nejlepší je opravdu, jak zpívá Paul McCartney, nechat to být, nechat věcem a vývoji přirozený spád, nechat věci se dít, bez strachu, stresu, obav. Příroda není hloupá, a když se na těle nedopustíme závažných umělých zásahů, tak se i přirozeně vyvíjí, tak jak má, a jak je to normální, t.j. ke zdraví a spokojenosti.

Naší chybou je, že si myslíme, že příroda je hloupá, že my všechno víme nejlíp, a že jsme to my, kdo bude přírodě diktovat, co je správné, co má a jak dělat. Známe ale výsledky takového uvažování a chování. Zažíváme pak různé pohromy a musíme dělat další, radikálnější zásahy a už se dostáváme do začarovaného kruhu bolesti, nemoci a smrti.

Ti, kteří se nesnaží bojovat proti přírodě a takřka proti Bohu, mají čistou mysl, prostou problémů a zatěžujících myšlenek, kterými se jiní trápí. Žít se dá složitě anebo jednoduše. Příjemnější je žít jednoduše a šťastně. Pro mě je štěstím mít rodinu, domov, přátele, a to, že mě někdo miluje. Spoustu věcí nepotřebuji a to činí můj život lehkým. Starosti mě příliš nezatěžují, a tak se mohu životem vznášet.

Mít kolem sebe betonový dům, vilu obehnanou zdí a plotem, naplněnou elektronikou a drahými věcmi se může zdát jako výhoda, ve skutečnosti to ale může být pro duši spíše vězení, ze kterého nemusí být snadný únik. Lidé se sami zatěžují tisícerými způsoby a pak si stěžují na tisíceré neduhy. Sami si staví svá vězení a hřbitovy.

Vezměme si příklad z těch, kteří žijí prostě, skromně, kteří mají všechno a přitom nelpí na majetku. Žít se dá složitě, i šťastně; příjemnější je často žít obyčejně a jednoduše. Příroda nám ukazuje cestu. Zkusme vyměnit umělohmotné věci za přírodní, umělé potraviny za organické, prodat televizor, auto, koupit si zahradu, zařídit si záhonek... a rozdíl může být překvapující.

Pohodlné živobytí pro nás nemusí být vždy to nejlepší. Naše moderní, konzumní pohodlí je často vykoupeno zdravím. A navíc tělu prospívá určité nepohodlí, potřebuje stimulaci k tomu, aby se udrželo fit, v dobré kondici, síle a obranyschopnosti. Být pořád jen v pohodlí může dlouhodobě tělo oslabovat.

Ke spaní může být např. lepší a zdravější tvrdá matrace než pohodlná měkká postel. Méně příjemné, ale přírodní oblečení z vlny, lnu, bavlny, konopí. Také přísnější dieta - zdravější strava bez sladkostí, masa, alkoholu. Prostý život bez elektroniky všude kolem.

Možná kolem miliardy lidí spí každý den na zemi na rohoži, na slámě nebo na listech rozprostřených na podlaze a nemají problém se zády. My, Evropané, máme na rozdíl od nich různé potíže spojené se zády, jsme zkřivení a ohnutí, sedíme špatně. V Indii tradičně spí na zemi a sedí bez opěradel a tyto neduhy neznají.

Lidé žijící v přírodě mají lepší čich, sluch, zrak, intuici, obranyschopnost, třebaže na rozdíl od nás postrádají někdy i základní sanitární vybavení a hygienické návyky. Je známo, že děti, které vyrůstají na ulici, z našeho pohledu v hrozných podmínkách, a hrají si tam, bez jakéhokoliv ošetření, bývají docela zdravé a mají dobrou odolnost.

Přespřílišná starostlivost může vést k opaku toho, co chceme, a děti oslabit. Společně s velkým očekáváním ze strany rodičů ohledně vzdělání, výsledků, prospěchu a kariéry to z mnohých dětí může udělat uzlíček nemocí, slabé a nebohé stvořeníčko. Přetěžování hlavy na úkor tělesné a duševní pohody je podle mne častým problémem v naší civilizované společnosti, u dospělých i u mládeže.

Zkusme žít více přirozeným, klidným, vyrovnaným způsobem a važme si obyčejných věcí. Nečiňme sobě ani druhým život zbytečně složitým.

Vyšlo v časopise Nový Fénix č.12/2016.