Ladislav Zelinka

Romové a my - úvaha o nás a o světě

13. 06. 2015 20:02:22
Nedá mi, abych se nevyjádřil k tomuto etniku a jeho vztahu k nám. Svým způsobem jsou mi blízcí, i když můj život je od jejich na míle odlišný.

Rozhodně se nechystám je nijak kritizovat, jak dělají mnozí, naopak, myslím, že se od nich můžeme v některých věcech poučit. Určitě to není náhoda, že žijeme vedle sebe (anebo okolnostmi jsme donuceni žít vedle sebe). Myslím, že Romové nám ukazují, a jsou tu proto, aby nám ukazovali způsob života, který spousta Čechů a bílých zapomněla. Když nad tím přemýšlím, jak žijí, napadá mě jako první slovo bezstarostně - v tom se asi od většiny bílých liší nejvíce, že nejeví zájem o svět kolem a život v něm, o politiku, o majetek a už vůbec ne o nějakou kariéru. Bílým to může přijít nepochopitelné, sami ale přitom často spadají do opačného extrému - honbě za penězi, kariérou a starostmi o malichernosti. Lid Roma naproti tomu žádné starosti nemá, o majetek se nestará, žádné složité záležitosti ho netrápí. Má to své výhody, neboť život bez starostí a zbytečného zatěžování se je radostný, lidé bývají zdraví, veselí a plní života. Ti z bílých, kteří zcela zavrhli romský způsob života, bývají unavení, otrávení a nevrlí, když musí od rána do večera chodit do práce, která je nebaví, bývají nemocní, nebo přímo trpí depresemi; jsou přepracovaní, stresovaní a nemají moc radostí ze života. Fakt je, že mnoho Čechů je zcela posedlých penězi, majetkem a starostmi spojenými s bydlením, prací, povinnostmi a jsou takřka jejich otroky. Romové nám každodenně ukazují, že je to zbytečné a není to to, co vede k lidskému štěstí; ke spokojenému životu to není potřeba. V tomto jsou specialisté na to, jak se radovat ze života, jak si užívat. Samozřejmě, v našem pohledu to nebývá nic moc obdivuhodného, neboť Romové stejně jako my zachází do extrému a jejich bezprostřednost, bezstarostnost a svobodomyslnost se stávají až lehkomyslností a lajdáctvím. Zvlášť v kontrastu s našimi workoholiky, kariéristy a přestarostlivělými maminkami.

Život může být velmi jednoduchý a prostý. Nejsou k tomu potřeba kdejaké vymoženosti. Člověk vyšel z přírody a mnoho toho nepotřeboval. Moderní rozvinutá civilizace člověka a jeho duši často spíše ničí. Šťastný může být člověk, když je v kruhu blízkých, přátel a rodiny, příp. také rodu nebo klanu, z nichž mu všichni pomohou, když onen je v nesnázích a něco potřebuje. Zbytečná hra na peníze lidi od sebe odlučuje, vytváří závist, nepřátelství a sobectví. Majetek patří tak nějak nám všem a tomu, kdo zrovna potřebuje. Příliš mnoho pravidel člověka svazuje a omezuje, bere mu plnost života. Pokud pro nás má lid Roma nějaké poselství, pak to je: neberte život moc vážně a už vůbec nezabíjejte radost ze života zbytečnými starostmi a starostí o materiální vybavení a hromadění majetku. Mějte rádi lidi a obyčejné věci a važte si svých přátel a blízkých a příjemných chvil s nimi. V jednu chvíli něco máme, v druhé o to můžeme přijít. Je lepší se ničeho moc nedržet a dávat a brát podle potřeby. Romové nám ukazují, jak být svobodný a žít podle "starého způsobu", t.j. jako opak moderního, odcizeného způsobu nás Čechů, kdy se každý z nás stává kolečkem, bezduchým robotem v mechanizmu konzumního systému. Romové zase mohou vidět, že úplná rezignace na hmotné záležitosti a své prostředí, život jen v užívání si a lhostejnosti také není dobrý, minimálně alespoň v očích ostatních. Podobně jako Romové, mají i muslimové pro nás, Evropany, podobné a jasné poselství, ale o tom třeba zase příště.

Autor: Ladislav Zelinka | karma: 12.43 | přečteno: 1289 ×
Poslední články autora