Kmotr Mrázek a mafie v České republice

"Zasahoval do těch nejvyšších sfér a tak trošku tady řídil chod celé republiky..." vypověděl o něm po jeho smrti jeden z lidí jemu blízkých. Vražda vlivného podnikatele Františka Mrázka v lednu 2006 byla velkým tématem. Málokoho z politiky, byznysu a podsvětí zpráva o jeho zastřelení neznámým najatým vrahem nechávala klidným. Jeho jméno vyvolávalo respekt u všech těch, kteří jej znali. Spíš než jako úspěšný podnikatel byl František Mrázek nechvalně znám pro své styky s podsvětím a zločinem a nikoli neprávem přiléhavě označován jako - kmotr.

Ačkoliv zjistit celou pravdu o Františku Mrázkovi nedokážeme, víme dost, abychom si mohli udělat přibližnou představu o jeho aktivitách. Zřejmě nejdůsledněji se jeho případem zabýval novinář Jaroslav Kmenta, který o něm zjistil asi maximum informací a sepsal je do tří knih, které doporučuji si přečíst.

Knihy shrnují životní dráhu Mrázka od 80. let, kdy jako známý vekslák provozoval pašeráctví, obchodoval nezákonně s bony, tuzexovým zbožím a nedostatkovým zbožím z ciziny. Už tehdy ale plnil i služby pro významné lidi a, jak se zjistilo ještě během vyšetřování za komunismu, měl známé na vysokých místech. Tehdy policie zjistila, že se schází s některými pracovníky ÚV KSČ, má kontakt na místopředsedu vlády a dokonce má jako informátora bývalého důstojníka vojenské rozvědky! Jak se Mrázek z veksláka vypracoval na takřka miliardáře, kterým byl již nedlouho po revoluci, je stále záhadou. Policie byla na podzim roku 1989 na stopě odhalení kauzy nebývalého rozsahu a významu, avšak změna režimu Mrázkovo vyšetřování ukončila.

Obnovené vyšetřování v 90. letech zjistilo, že Mrázek mezitím vydělal miliony na obchodech s auty, machinacích s nemovitostmi, úvěry a dalšími podezřelými obchody. Opět bylo potvrzeno, že má styky na vysokých místech, včetně zprostředkovaných kontaktů na Čalfu, Čarnogurského a ministra financí Svobodu. Beztrestnost mu zaručují loajální lidé na policii. Kolem Mrázkových aktivit se točí úplatky, vydírání, úvěrové podvody a nájemné vraždy, jak tomu pak bude po celých dalších patnáct let. V tomto prostředí byl jako ryba ve vodě. Snad se podílel i na výrobě drog a obchodu se zbraněmi. Mrázek dokázal využít jakoukoliv příležitost, aby z ní něco získal.

Hospodářská kriminálka si tehdy v roce 1990 poznamenala: "Na území Československa působí nejméně od roku 1980 dokonale organizovaná skupina pachatelů, která konspirativním způsobem obchoduje s pašovaným zbožím, zlatem, zbraněmi a drogami. Vždy, když jsme se snažili tyto lidi rozpracovat, naráželi jsme na jejich vlivné vazby do státní správy. Hlavní pachatelé trestných činů se rekrutovali z řad tajných spolupracovníků bývalé státní bezpečnosti, kriminální služby VB a vojenské kontrarozvědky s velmi silnými styky na funkcionáře KSČ, městských výborů, prokuratury a soudů. Toto byl také jeden z hlavních důvodů, proč se nepodařilo rozpracovat tuto skupinu jako celek. Zjistili jsme, že členové této skupiny podnikatelů stále páchají hospodářskou trestnou činnost velkého rozsahu a že ohrožují bezpečnost země."

Kuponová privatizce byla pro organizovaný zločin nejvýznamnějším zdrojem příjmů po celá dlouhá léta, dokud nebyl prodán a vyveden veškerý státní majetek. Mrázek se svými lidmi v byznysu dokázali vytěžit, co se dalo. Z bank si získal na půjčkách údajně více než miliardu korun, aniž by je kdy vrátil. Tyto a další úvěrové podvody po nějaké době způsobily krach největších bankovních ústavů v zemi. Bilance řádění českých tunelářů je děsivá - vytunelovány byly snad všechny státní podniky, prakticky všechny kampeličky zkrachovaly, stejně jako tehdejší největší banky, IPB, Unionbanka a další, nebo musely být státem zachraňovány. Mrázek a s ním spříznění lidé, Tomáš Pitr, Luděk Sekyra a další, měli zájem o velké podniky - Setuza, Unipetrol, stavební společnosti, zajímali se o biolíh, státní dotace, ruský dluh, Čepro, chemii, banky, cokoliv, kde se pohybovaly velké peníze, nebo kde na účtech ležely nějaké miliardy.

Policisté a protikorupční oddělení měli poměrně dobré informace o dění, avšak vždy, když se chystali k zakročení, bylo celé vyšetřování nějakým způsobem zavedeno do ztracena. Další odhalení ukázala, že Mrázek měl vždy perfektní informace z dění na policii a věděl, jak daleko je vyšetřování. Není divu, když měl jako zdroj informací důstojníka v NBÚ a předtím v BIS, Martina Hejla, pracujícího ale ve skutečnosti pro něj. Takových policistů byly desítky. Vyšetřit zločin a předat pachatele spravedlnosti se ukazovalo jako stále obtížnější. Když pak zjistili šokující skutečnost, že k Mrázkovi jezdí na "kobereček" různí elitní policisté, důstojníci a vládní úředníci, bylo jasné, že zde jde opravdu o věc nebývalého rozsahu.

Během vlád ODS si Mrázek vytvořil spojení na úřadující politiky. Když pak ve volbách zvítězila ČSSD, měl už své lidi i tam. Ze záznamů rozhovorů, které byly od roku 1999 odposlouchávány, se ukazuje, že Mrázek ovlivňoval nebo se snažil ovlivňovat ČSSD přes jejího poradce premiéra M. Šloufa. ODS zase přes Ivana Langera a poslance Tlustého. Mrázek údajně byl schopný si kupovat poslance a podle potřeby ovlivňovat složení vlády. V Parlamentu se neustále pohybovali jeho lobbisté. "Franta Mrázek měl ze všech lidí z tohoto polosvěta asi nejkvalitnější informace a nejlepší konakty v politice. Uměl toho hodně a patřil k naprosté špičce," uvedl člověk, který ho znal. Důležitým nástrojem pro něj byly, kromě úplatků, kompromitující materiály, které sbíral a účelně využíval. Měl prý na všechny něco. Vládnoucí politikové měli z toho, co na ně může vytáhnout, hrůzu. Jednou prý o svém pověstném archivu prý řekl: "Představ si jeden velkej regál, v tom regálu jsou tisíce šuplíků a na těch šuplíkách jsou napsaný jména...". V případě potřeby stačí vytáhnout jeden šuplík...

Mrázek měl údajně nejvíce spadeno na pozdější předsedy ČSSD - Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka. A vskutku se za jejich vlády objevila celá řada afér, některá obvinění byla opravdu skandální až kuriozní, např. ta, která se objevila v Kubiceho zprávě o prorůstání organizovaného zločinu do nejvyšších míst ve státě (za tehdy vládnoucí ČSSD) o Paroubkovi.  Některá mohla být zveličena, většinou se však ukázala být pravdivá. Velké podezření vyvolávaly na příklad úniky informací o tajném  financování strany skrze různé aféry se směnkami a podivnými sponzory. Odhalovaly se podezřelé vazby mezi Grossem, Šárkou Grossovou a Libuší Barkovou a okolo nich pojistné podvody, nevysvětlené miliony a kšefty s nemovitostmi. Karel Srba, tajemník Ministra zahraničí, byl usvědčen z objednání vraždy novinářky Slonkové. Bývalý šéf kabinetu premiérů J. Paroubka a Grosse Z. Doležel byl dopaden, když si říkal o pětimilionový úplatek. Oba premiéři měli zjevně proč se strachovat Mrázkových materiálů. Někteří zkorumpovaní politici a úředníci byli za korupci a podvody odsouzeni, více se jich však spravedlnosti vyhnulo.

"Mrázkův záběr korupce, ovlivňování a styků byl tak široký, že postihoval celé spektrum politiky a státní správy. Mrázek měl své lidi u ODS, ČSSD, lidovců, ale i u menších politických stran. Mrázkovi lidé seděli na vnitru, u policie, ve státních zastupitelstvích, byli schovaní v soudcovských talárech, měli cizí identity, protože pracovali u tajných služeb, působili ve vrcholných pozicích na Úřadu vlády a později i na Hradě," shrnuje Jaroslav Kmenta. A dodává: "Kdyby policisté mohli a bylo to v jejich silách, skončila by za mříženi - v nadsázce řečeno - půlka politické reprezentace." Rozsah korupce ve státě se při každé snaze o rozkrytí ukazoval jako alarmující.

V roce 1999 analytici z protikorupčního vyhodnotili situaci těmito slovy: "Z analýz vyplynul jednoznačný závěr, že si Mrázek a spol. vybudovali za využití nekalých korupčních praktik potřebné kontakty ve vysokých ekonomických a politických kruzích, přičemž jejich cílem je získávat především ekonomické informace a následně ovlivňovat případná politická rozhodnutí v ekonomické oblasti. Mrázek si také vybudoval potřebné kontakty v policejních a zpravodajských složkách, které ho informují o všech důležitých akcích bezpečnostních složek státu..."

A nebyl to jenom Mrázek. Navíc hranice mezi legální a zločinnou sférou se znepokojivě ztrácely. Jeden z lidí z tohoto prostředí to komentoval: "Žádný podsvětí není. Tady jsou jen teritoriální zájmy jakýchsi cizích skupin organizovaného zločinu, nic víc." Vyšetřování Mrázka odkrývalo ještě znepokojivější skutečnost, totiž, že samotná politika je součástí zločinu. To by vysvětlovalo, proč všechny snahy o důkladné vyšetření vždy po nějakém čase skončily, nebo byly přímo z vyšších míst utnuty. A také to, že Mrázek nebyl nikdy souzen. Situaci nezlepšovala ani podezřelá úmrtí vyšetřovatelů, státních zástupců a investigativních novinářů.

Samotné vyšetřování vraždy Františka Mrázka skončilo velmi výmluvně. Když se v roce 2007 stal ministrem vnitra dlouhodobý Mrázkův komplic a jeho spojka na ODS, Ivan Langer, který mu na vládě pomáhal dojednávat obchody za miliardy a kterého Mrázek důvěrně nazýval kódovým jménem "Íčko", skončilo i toto vyšetřování, celý tým byl rozpuštěn a zvětšiny odešel do soukromých služeb. Kmotr Mrázek zemřel, ale praktiky se nezměnily, pokračují dál. Bezprostředně následovalo několik dalších podezřelých úmrtí.

Mrázek je jakýmsi symbolem oné doby a tehdejšího propojení zločinu, byznysu a politiky. Byly na něj vedeny spisy a pracovaly na něm celé týmy. Nejznámější je asi "Krakatice", spis s výmluvným názvem, který se snažil zmapovat celou síť zločinu i s jejími chapadly do politiky. Z něj později vycházela i známá Kubiceho zpráva, která způsobila poprask, když se dostala na veřejnost. Rozsah zločinu se však opět ukázal tak obrovský, že nebylo síly jej vyšetřovat, jak se stalo už tolikrát v minulosti. Mrázkův případ vyšetřovatele neúmyslně navedl na celý složitý spletenec vztahů a konspirace uvnitř státu, politiky a byznysu, výrazně zasahující do všech oblastí, v nichž se točí peníze, vliv a moc.

Co si počít se situací, když jsou pachateli ministři, premiér, poslanci, nebo ředitelé státních institucí? Může policie zatknout sama sebe? Kdo se může odvážit podat žalobu na Vládu? Kdo bude vyšetřovat tajné služby nebo Ministra vnitra? Takové otázky asi napadaly pracovníky vyšetřovacích týmů. Je to vskutku prekérní situace. Připomíná to trochu onen středověký alegorický příběh o lékařích, kteří chtěli léčit lidstvo, ale čím více odřezávali nemocných částí těla, tím více jich nacházeli, než zjistili, že celý pacient je jedna nemoc sama, načež se slovutní doktoři rozutekli. Tak zlé to snad zase není, množství kauz a skandálů s korupcí a podvody však předvedlo, že něco velmi nekalého ve státní sféře je.

Nejvýrazněji se korupce projevovala za tzv. opoziční smlouvy, kterou zřejmě Mrázkovi lidé podporovali, a kdy měli k vládě nejlepší přístup. Rozdělení si a ovládnutí politické moci slibovalo očividně zisky i pro podsvětí. Když zvážíme, že spiklenci měli spřízněné lidi v bankách, u policie a u soudu, měli to dokonale vymyšlené, aby  byly zajištěny toky peněz jejich směrem. S tím však asi nesouhlasily jiné skupiny, které si začaly činit podobné nároky, a z toho možná vzešly konflikty mezi hlavními hráči a nakonec i vražda Františka Mrázka. Je zajímavé, že mnoho lidí zevnitř ukazuje jako na objednavatele vraždy, ne do podsvětí, ale na politická místa. Jedním z podezřelých je V. Kočka, mafián a blízký přítel J. Paroubka.

Mrázek v posledních letech ztrácel pozici a obchodům se nedařilo. Zakázky a politiky si získávala jiná mocenská skupina. Kdo byli oni? Mrázek měl několik nepřátel mezi podnikateli, spoustu nepřátel mezi politiky. Možných motivů jeho vraždy je mnoho. Kupodivu policie se až tak moc nebál, pokud nebyla zneužívána k politickým účelům.

Vztah Mrázka a policie byl vlastně velmi blízký. Mrázek míval tak dobré informace, že jej policie využívala ke konzultacím ohledně organizovaném zločinu v ČR a kvůli informacím o některých významných osobách. Sám byl veden jako agent tajné policie a poradce. Tajné služby a zpravodajské prostředí znal jako své boty. Choval se jako profesionál, jako kdyby byl vysloužilý zpravodajec-policista. Jeho kontakt na policii nebo MZV mu zařídil diplomatický pas, takže nějakou dobu požíval diplomatické imunity. A snad měl opravdu i protekci u nejvyšších míst, takže se jej málokdo odvážil stíhat nebo zasahovat do jeho činnosti, i když byl vytrvale sledován. Mrázek tak s policií celkem bez problémů spolupracoval, a někdy jí i dodával informace a materiály a pomáhal jí v práci. Otázka, zda nebyl něčím agentem, je namístě.

Mrázkův archiv vyděračského materiálu po jeho smrti zmizel, byl někým zcizen, nebo zničen. Část jej spálil jeho osobní strážce. Ten v rozhovoru v této souvislosti také uvedl: "Za tu dobu, co jsem byl u Mrázka pak u Pitra, tak jsem slyšel a viděl takový věci, že kdybych měl o tom nestranně seznámit národ, tak vás ujišťuju, že by pak lidi nešli už ani k volbám. Jestli je pravda jen zlomek z toho, co vím, tak tady ty lidi v nejvyšší politice, to je vlastně zločinný spolčení." Co tento člověk ví, co lidé nevědí? To by snad mohlo zodpovědět další vyšetřování, pokud bude nějaké v budoucnosti otevřeno. Možná by bylo zajímavé se vrátit ke všem těmto starým kauzám. A možná nebude třeba, pokud přijdou nové.

Zdroj citací:

Jaroslav Kmenta. Kmotr Mrázek. Praha: JKM, 2007.