Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Robert Kennedy: Muž, který mohl být prezidentem USA

19. 09. 2014 11:19:11
Robert F. Kennedy, mladší bratr Johna F. Kennedyho, 35. prezidenta Spojených států, není až tak častým tématem článků a publikací. Není to ani tak kvůli tomu, že část svého života strávil ve stínu svého slavnějšího bratra, jako proto, že jeho slibná kariéra byla násilně přerušena najatým vrahem, nedovolujíce "Bobbymu", jak mu všichni říkali, zapsat se nesmazatelně do historie. Zrovna na vrcholu své životní dráhy byl RFK 5. června 1968 zastřelen během své úspěšné volební kampaně na prezidenta USA, kterou by pravděpodobně vyhrál... Můžeme jen spekulovat, jaký by byl vývoj dějin USA, kdyby k této vraždě nedošlo.

Bobby pocházel z prominentní rodiny Kennedyů, jako jedno z mnoha dětí. Vzhledem k jejich původu byl mladým Kennedyům předem určen osud významných politiků, což se také stalo. Když prezidentského křesla nedosáhl nejstarší syn, připadl boj o něj Johnovi. Bobby se projevil jako obratný manažer a organizátor, když vedl Johnovu senátorskou kampaň a následně kampaň prezidentskou, v níž jeho starší bratr nakonec zvítězil. Do svého nově získaného úřadu si vzal Bobbyho a jmenoval jej ministrem spravedlnosti. Důležitější ale bylo Bobbyho postavení jakožto nejbližšího poradce prezidenta. Díky jejich blízkému přátelství to byl právě on, s kým JFK projednával nejvýznamnější záležitosti správy státu, zahraniční i vnitřní politiky.

Toto období se ukázalo jako velmi úspěšné. Význam ministrestva spravedlnosti se zvýšil a stejně tak počet vyřešených případů korupce a zločinu. RFK se také zasazoval o práva menšin, rovných přístupů, chudých a handikepovaných. Sociální služby a bytová politika zažily pod jeho působením rozvoj, přičemž pozornost RFK směřovala zejména k nejtíživějším probémům - rozšiřujícím se vrstvám chudých a nemajetných, negramotných a lidí žijících v příměstských slumech. Z ideologického hlediska obhajoval demokracii, spravedlivý demokratický stát, rovné volby a svobodu vyjařování, naopak kritizoval komunismus a totalitní a nedemokratické režimy a diskriminaci ve všech ohledech, zejména rasovou, náboženskou a politickou. Později se k jeho zájmům přidala snaha o revizi intervenční americké zahraniční politiky a jaderné odzbrojení. Tato témata zůstala jeho prioritou po celou jeho politickou kariéru.

Po tragickém atentátu na Johna F. Kennedyho v listopadu 1963 odešel RFK do ústraní. V roce 1964 se úspěšně zúčastnil voleb do Senátu za New York. V Senátu byl členem komisí zaměřených proti korupci a organizovanému zločinu, v nichž se aktivně zasazoval o boj s nimi. Jeho úspěšně prováděné aktivity v senátních vyšetřovacích komisích a v pozici ministra spravedlnosti a prezidentova poradce mohly být důvodem nepřátelství vojensko-průmyslového komplexu, organizovaného zločinu a podnikatelské mafie k bratrům Kennedyovým a nakonec i k provedeným nájemným vraždám obou politiků. Přinejmenším jsou alespoň hlavními podezřelými v kauze a těmi, kdo jejich smrtí nejvíce získali.

Později, když se stala velkým národním tématem válka ve Vietnamu, stal se jedním z jejích hlavních odpůrců ve vrcholné politice. Svým usilováním o  rovnost černochů si získal přátelství M. L. Kinga jr., černošského kazatele a ikony masových černošských protestních hnutí té doby. Svým zájmem o mír, rovnost, menšiny, chudé, kritizováním války a amerických válečných intervencí a zbrojení si získal sympatie spousty mladých lidí napříč USA. Po smrti JFK a M. L. Kinga se stal poslední nadějí amerického lidu na změnu politiky právě RFK. To bylo také motivací Bobbyho k nečekanému vstupu do již probíhajících primárek Demokratů pro prezidentské volby, v březnu 1968.

Jeho hlavním programem bylo spojení rozdělené společnosti - rozdělené rasově, mezi chudé a bohaté, mladé a staré, mezi stávající řád a odpůrce řádu. Jeho advokace za ukončení války již byla nesmlouvavá. Požadoval stažení amerických vojáků, zahájení jednání o míru, umožnění svobodných voleb v jižním Vietnamu a mírová jednání se Sověty. Mocenským strukturám a vojenské mašinérii držící americkou politiku zazněl s Bobbyho kandidaturou výstražný alarm. Po té, co již bylo jisté, když byl ohlášen vítězný výsledek Kalifornských primárek, že Bobby pravděpodobně uspěje a bude kandidovat na prezidenta USA za Demokratickou stranu, byl v hotelu v Los Angeles, krátce po veřejném projevu, zastřelen najatým Syřanem.

Vzhledem k jeho tehdejší popularitě lze spekulovat, že by RFK prezidentské volby vyhrál. Soupeřem by proti němu byl R. Nixon, nepříliš oblíbený politik a později v 70. letech hlavní ikona skandální aféry Watergate. Idealistický, nadšený a sympatický Bobby naopak představoval novou, mladou generaci politiků s upřímným zájmem o naléhavá témata, blízká mladým lidem revolučních 60. let.

Kromě toho, že byl Robert F. Kennedy silně věřící a věřil v ideály, spravedlnost a lidskou důstojnost, byl vzdělaný a sečtělý, jako životní zálibu měl řeckou filozofii a často citoval z Aristotela a anglických básníků. Krátce se věnoval spisovatelské činnosti. Určitou zpovědí a představou toho, čím mohl jako prezident být, je jeho poslední kniha, vydaná krátce před jeho smrtí, "To Seek a Newer World" (Hledání nového světa), kde se dotýká témat pro něj nejdůležitějších: mládež, rasová nerovnost, městská chudina, americká zahraniční politika, vztah s Latinskou Amerikou, nukleární odzbrojení, Čína, Vietnam. Jeho volání po tom, aby se Amerika, co se týče vztahů se světem, opírala spíše o své hodnoty než o vojenskou sílu, je aktuální dodnes a stále. Podnětným zdrojem myšlenek RFK jsou jeho projevy a proslovy, jež mnohdy neztratily na platnosti.

   . . .

"Nechci být součástí vlády, nechci být součástí Spojených států, nechci být součástí amerického lidu, má-li se o nás psát to, co o Římu: 'Pustošili, a nazývali to mírem.'"

"Zatím jsme zjevně tolerovali vzestup násilí, který naše společnost ignoruje. Klidně akceptujeme novinové články o vraždění civilistů v zahraničí. Obdivujeme zabíjení ve filmech a v televizi a nazýváme to zábavou. Bez obav dáváme všem, bez ohledu na jejich duševní zdraví, příležitost opatřit si jakékoliv zbraně a munici. Příliš často uctíváme použití moci a lidi s ostrými lokty; příliš často omlouváme ty, kteří si vybudovali své životy na zničených snech jiných lidí. Někteří Američané, kteří káží o nenásilné společnosti v zahraničí, neuspěli v jejím prosazování u nás. Někteří, kteří obviňují ostatní z vyvolávání roztržek, je ve skutečnosti iniciují sami. Někteří hledají obětní beránky, jiní hledají konspirace; ale toto je jasné. Násilí plodí násilí, útlak plodí odvetu a jen očista celé naší společnosti nám může pomoci vyhnat tuto nemoc z našich duší. Pak je tu ještě jedna forma násilí; pomalejší, ale stejně strašlivá jako střelba či noční bombardování. Je to násilí institucí; nezajímavé, opomíjené a pomalu se rozrůstající. Toto je typ násilí, které postihuje chudé, které ničí vztahy mezi lidmi kvůli barvě pleti. Jedná se o pomalou destrukci vyvolanou hladovým dítětem, školami bez učebnic a studenými domy v zimě. Takto vypadá ničení lidského ducha. Muži je odepřena šance postavit se jako otec a jako muž mezi ostatními muži. A toto také zasahuje nás všechny. Nejsem tu, abych zavedl nějaké regulace, protože těmi se podobná záležitost ani řešit nedá. Dokud budeme učit lidi bát se vlastního bratra, říkat, že je někdo méněcenný kvůli barvě pleti, náboženství nebo politice, kterou vyznává, kdykoliv učíš, že ti, kteří se od tebe liší, hrozí tvé svobodě nebo práci, tvému domovu a rodině, tehdy učíš postavit se k nim ne jako ke spoluobčanům, ale jako k nepřátelům, neučíš spolupráci, ale soupeření; být podroben a ovládán. Nakonec se učíme dívat se na naše bratry jako na vetřelce, se kterými sdílíme město, ne však společnost; ke kterým nás poutá stejné obydlí, ne však stejná snaha. Učíme se sdílet jen stejný strach, jen stejnou touhu ucouvnout od sebe navzájem, jen stejný impulz řešit neshody použitím síly. Pro toto vše neexistují žádné odpovědi. Víme, co musíme udělat. Naším cílem je dosáhnout skutečné spravedlnosti mezi všemi spoluobčany. Otázkou není, jaké programy máme vytvořit, abychom došli k cíli. Otázkou je, zda dokážeme dokážeme najít v našich vlastních myslích a srdcích sílu, která vede ze samé podstaty lidstva, která dokáže rozpoznat děsivou pravdu naší vlastní existence. Musíme přijmout rozdíly mezi lidmi a vnímat náš vlastní úspěch z pomoci, která vedla k úspěchu jiného člověka. Musíme si sami připustit, že budoucnost našich dětí by neměla být budována na smůle ostatních. Musíme pochopit, že náš život nebude lepší či bohatší kvůli nenávisti a pomstě. Naše životy na této planetě jsou příliš krátké a dílo, které je třeba vykonat, je příliš velké na to, abychom se tím nadále nezabývali. Samozřejmě nic nelze odstranit programem, ani regulací. Ale můžeme si snad připomenout, i když jen na čas, že ti, kteří žijí s námi, jsou naši bratři, že s námi sdílejí stejně krátký okamžik života; že stejně jako my nehledají nic víc než příležitost prožít život smysluplně a šťastně, s pocitem zadostiučinění a naplnění. Jistě nás toto spojení společné víry, jistě nás toto spojení stejných cílů může něco naučit. Jistě se nakonec můžeme naučit dívat se na lidi kolem nás jako na bližní, jistě můžeme pracovat ještě trochu usilovněji, abychom dokázali odstranit zábrany mezi námi a abychom se v našich srdcích stali znovu bratry a spoluobčany."

"Několik málo bude mít tu čest napsat vlastní kapitolu v historii, ale každý z nás může změnit malou část událostí, a součet těchto činů napíše dějiny této generace."

"What we need in the United States is not division; what we need in the United States is not hatred; what we need in the United States is not violence or lawlessness; but love and wisdom, and compassion toward one another, and a feeling of justice toward those who still suffer within our country, whether they be white or they be black. So I shall ask you tonight to return home, to say a prayer for the family of Martin Luther King, that's true, but more importantly to say a prayer for our own country, which all of us love -- a prayer for understanding and that compassion of which I spoke. We can do well in this country. We will have difficult times; we've had difficult times in the past; we will have difficult times in the future. It is not the end of violence; it is not the end of lawlessness; it is not the end of disorder. But the vast majority of white people and the vast majority of black people in this country want to live together, want to improve the quality of our life, and want justice for all human beings who abide in our land. Let us dedicate to ourselves to what the Greeks wrote so many years ago: to tame the savageness of man and make gentle the life of this world. Let us dedicate ourselves to that, and say a prayer for our country and for our people."

"Let us go forth to lead the land we love, asking His blessing and His help, but knowing that here on earth God's work must truly be our own."

"Mnoho lidí vidí svět takový, jaký je, a ptá se: "Proč?". Já sním o věcech, které nikdy nebyly, a ptám se: "Proč ne?"".

 rk book


Zdroje:

KENNEDY, F. R. To Seek a Newer World. New York: Bantam Books, 1968.

American Rhetoric. Top 100 Speeches. R. F. Kennedy. http://www.americanrhetoric.com/top100speechesall.html

John F. Kennedy Presidential Library. Robert F. Kennedy Speeches. http://www.jfklibrary.org/

Robert F. Kennedy Center for Justice and Human Rights. http://rfkcenter.org/RFK

Robert Francis "Bobby" Kennedy. http://johnfkennedy.ic.cz/robertkennedy.html

a další

 

 

Autor: Ladislav Zelinka | pátek 19.9.2014 11:19 | karma článku: 13.21 | přečteno: 584x

Další články blogera

Ladislav Zelinka

Žijme přirozeným způsobem a važme si obyčejných věcí

Často si svým jednáním, chováním a myšlením přiděláváme zbytečné problémy a život, který může být sám o sobě jednoduchý a příjemný, si všemožnými způsoby komplikujeme.

2.2.2017 v 16:30 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 593 | Diskuse

Ladislav Zelinka

Volby v USA nejsou jen Clintonová a Trump

Prezidentské volby v USA ještě pořádně nezačaly, předem je však prakticky jisté, kdo zvítězí. Už sto padesát let je to buď kandidát Demokratické strany nebo Republikánské strany.

19.2.2016 v 13:52 | Karma článku: 11.36 | Přečteno: 1115 | Diskuse

Ladislav Zelinka

Předpovědi pro budoucí období: Svět za dvacet let?

Jaký by mohl být svět za dvacet či padesát let? Předkládat předpovědi vývoje a budoucích trendů není příliš v módě, s tím jak se zabýváme spíše přítomností a aktuálními problémy.

27.11.2015 v 20:30 | Karma článku: 8.29 | Přečteno: 562 | Diskuse

Ladislav Zelinka

Technika nás nezachrání

Zamysleme se nad vývojem techniky, která se dostává do bodu, kdy nad námi začíná mít kontrolu a ukrajuje si stále větší díl z našeho světa a našich životů.

9.10.2015 v 12:36 | Karma článku: 7.16 | Přečteno: 348 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jaroslav Nedobitý

Odstřelovací puška Ruger 10/22 – malorážka na kontrolu “demonstrantů”

Izrael, Pásmo Gazy roku 2000 – ulice jsou opět plné demonstrujících. Takzvaná druhá intifáda je v plném proudu. Demonstrujících je stále víc a víc, hrozí násilnosti.

22.9.2017 v 15:38 | Karma článku: 9.21 | Přečteno: 324 | Diskuse

Milan Šupa

Neštěstí zvané rozum!

V nadřazení rozumu nad cit tkví ve skutečnosti všechno zlo, napáchané na této zemi! Je to také cesta ke zničení celé naší civilizace.

22.9.2017 v 15:15 | Karma článku: 3.24 | Přečteno: 92 | Diskuse

David Gruber

Má člověk v rukách mobil, nebo mobil ve svých pařátech člověka?

Kdo koho ovládá? Kdo komu poroučí? Vliv moderní komunikační techniky, internetu, mobilů na zblbnutí a snižování vzdělanosti lidí, na jejich stále větší roztěkaný neklid, se jeví čím dál zřetelněji.

22.9.2017 v 13:53 | Karma článku: 11.45 | Přečteno: 279 | Diskuse

Libuse Palkova

Jaderná elekrárna

Vyhlašuji soutěž o nejvhodnější nápis na bránu Temelínské jaderné elektrárny. Podmínkou je, aby se jednalo o titul nějaké knihy, povídky či básnické sbírky.

22.9.2017 v 13:05 | Karma článku: 9.40 | Přečteno: 354 | Diskuse

Pavel Hruban

Prorok dnešní doby

Anglický novinář a spisovatel Gilbert Keith Chesterton je znám svým jasným úsudkem a schopností přesně a vtipně popsat to, co viděl, třebaže to mnozí ještě neviděli nebo vidět nechtěli. Dnes nám jeho myšlenky nastavují zrcadlo.

22.9.2017 v 11:50 | Karma článku: 14.02 | Přečteno: 363 | Diskuse
Počet článků 26 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1001

Politolog, publicista, spisovatel a badatel na volné noze. Absolvent VŠE v Praze, obory politologie, diplomacie.

Články o společnosti, politice, vývoji ve světě, mezinárodních vztazích; odzbrojení, bezpečnost, změny ve společnosti; aktuální témata i ohlédnutí se za důležitými okamžiky historie české i světové.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.